Detail článku

Murmansk - zimní plavání v opravdu ledovém prostředí



Po zkušenostech s plaváním v Tyumenu v prosinci 2014 jsme si vybrali z několika možných závodů v Číně, USA, JAR, Estonsku, Finsku atd., kam jsme mohli jet, právě Murmansk open. Zároveň s Desátým Open mistrovstvím Ruska v zimním plavání se zde pořádá mistrovství světa na 1000m plavání v ledové vodě pod záštitou IISA - International Ice Swimming Association, zastoupenou jejím presidentem Ramem  Barkaiem. Je to ten stejný Ram Barkai, se kterým jsme plavali na silvestra v Praze ledovou míli.

čtvrtek 19. 3. 2015

Naše výprava má 4 členy z ČR, Reny a Ivet Novákovy, Jirku Kuřinu a mne. Měla s námi letět i Melissa O'Reily, která momentálně žije v Praze, ale kvůli práci nemohla a přiletí až zítra ráno.


Z Prahy jsme vyrazili včera o půlnoci, cesta nás ničím nepřekvapila a proběhla v pohodě. Podařilo se mi spát jak v letadlech, tak při přestupu v Moskvě na letišti. V Murmansku na letišti nás měli čekat pořadatelé závodu, ale asi na nás zapomněli. Letiště je velmi malé, jsme v odletové hale a snažíme se někomu poslat zprávu, je tu wi-fi (pozn. JK: nic moc, i to nejhorší ADSL doma je proti zdejší wifině super; tady to neustále vypadává, nenechá připojit víc jak cca 4 lidi na celém letišti...).

Toalety - po chvíli jsem musel na toaletu. Je tu poměrně čisto, ale mísám chybí prkénko, papíru je dost, tak se to dá nahradit. Zajímavý je strop, kvůli kterému to vlastně píšu. Strop je obložen pochromovanými  kovovými  lamelami, takže strop funguje jako 100% ZRCADLO, když omylem zvednete hlavu, mate přehled o tom, co dělá Váš soused ve vedlejší kabince, jak se svléká, sedí, utírá, či obléká…. Všem architektům bych dal jednu radu: Nedávejte na WC zrcadlo na strop! Je to velmi zvláštní.

Po 2 hodinách čekaní na Murmanském letišti nás našli zástupci pořadatele (pozn. JK: Celou dobu nás čekali, u hlavního východu pro přílety. My jsme z nějakého důvodu byli vyexpedováni vedlejším východem na druhém konci letištní budovy, dvěstě metrů daleko. Hajzlík taxikář nás celou dobu chodil přesvědčovat, že nás odveze do hotelu za víc než trojnásobek bežné ceny, a moc dobře musel tušit řešení.) a odvezli nás do hotelu Azimut. Na recepci jsme se potkali s italskými, anglickými a argentinskými  plavci a ihned po "check inu" jsme  jeli trolejbusem k jezeru okusit rozkoše vln. Každé výpravě byly přiděleny studentky jako tlumočnice, které nás všude doprovázejí. Plavaní jsme vyzkoušeli u místní klubovny otužilců, do prostoru závodiště nás nepustili.
 

 

 


Cestou zpět do hotelu jsme se trochu proběhli, abychom se zahřáli. Voda byla příjemná, po 5 minutách jsem měl omrzlé prsty, odráželi jsme se od ledu o tloušťce 50 - 70 cm. Voda byla naprosto čistá, bylo vidět dno v hloubce asi 2m.

Večer proběhla registrace. Doktorce se nelíbilo moje EKG, tak jsem ji chvíli přesvědčoval, ze 1000m v ledové vodě plavu skoro každý týden v ČR na závodech, ale bylo jí to tak nějak jedno, řekla, že ráno mám být v 8 hodin na "medical control" a hotovo. Ostatní členové výpravy žádné problémy neměli.

(Pozn. JK: Já problém měl – s registrací štafety 4x 25m; zaprvé si většina z nás zapoměla zaškrtnout už doma na webu, že chce plavat štafetu, a při registraci byli ochotni jen seskupit došlé přihlášky do čtveřic – ne něco dohlašovat; zadruhé – v pravidlech, které jsem si přečetl už doma, jasně stojí, že štafeta má být „smíšená, plavci obou pohlaví“, ale v rozpisu závodu (který jsem dopodrobna nečetl) je navíc v závorce řečeno „tři muži jedna žena“... o půlnoci mi hlavní rozhodčí slíbil, že to zítra rozhodnou, co vlastně platí. Později jsem se dozvěděl, že se musela sejít mandátová komise, aby stanovila kdo to má řešit, a ta vydala také doporučení „3+1“, které nakonec bylo definitivním rozhodnutím.)

Večer jsme stáli v hotelové lobby u pohárů za 1. místo celkově, které měří skoro metr a váží odhadem 8 kg. Poháry jsou moc pěkné, a tak jsem se zeptal Renči, jestli to vyhraje, a ona suše odpověděla: "No to doufám…“ A dodala něco jako: "No proto jsem přijela.“ V tu chvíli to bylo velmi vtipné, ale za 24 hodin bylo všechno jinak.

 

 



Pátek 20. 3. 2015


Druhý den ráno jsme vstávali brzo, tak jsem od 8 hodin už ležel a snažil se usnout. V 7:45 jsme odjížděli k jezeru, které je na kopci a jeho voda je průzračná, jak voda v bazénu, ale tím, že je pokryta silnou vrstvou ledu, tak je tmavá jako noc. "Medical control" proběhl naprosto v pohodě, natočili nám všem ekg, změřili tlak a poslali nás pryč. Jirka bude plavat 11:40 hod., já v 15:00 hodin, holky 15:40, takže máme všichni dost času na přípravu.

 

 


Všichni jsme své plavaní na 1km v ledové vodě zvládli, a všichni z týmu mají medaile, já bohužel až bramborovou, ale i tak to bylo úžasné, plavat 1km v 0°C. Bylo hezké i sledovat ostatní závodníky, některé výkony byly opravdu kvalitní. Padlo mnoho světových rekordů v různých věkových kategoriích.

 

 


Renča Nováková 14:21 - mistryně světa, světový rekord - majitelka poháru za celkové vítězství v kategorii ženy, stejně se umístila i v kategorii 18 – 29 let
Iveta Nováková 16:27 - 3. místo celkově i v kategorii 18 – 29 let
Jiří Kuřina – 25:29 - 3. místo v kategorii (55-59), celkově 29. muž
Jakub Valnicek – 16:51 – 4. místo v kategorii, 13. celkově, asi je to tím, že bydlíme ve 13. patře hotelu Azimut.


(Pozn. JK: Celkem na prvním mistrovství světa na 1km v ledové vodě plavalo 15 žen, z toho 4 závod nedokončily, a z 35 mužů jich závod  nedokončilo pět  a jeden nesplnil časový limit. V Jakubově kategorii M-E 40/44 soutěžilo sedm plavců, stejně jako v mojí M-H 55/59. Plavci byli z následujících zemí: Česko, Finsko, Rusko, JAR, USA, Zimbabve, Anglie / Velká Británie, Irsko, Austrálie, Estonsko, Německo, Argentina, Itálie a Francie. Josef Köberl z Rakouska, kterého známe z Českého poháru ZP, bohužel onemocněl a nemohl přijet. Předávám slovo Jakubovi.)

 

 



Trošku mě vyděsilo, když jsem viděl, že Ivetu přinesli do sauny na nosítkách, ale mohla jít po svých, jen ji přesvědčili, aby si sedla, lehla a odnesli ji. Přinesli ještě další 3 holky, které zřejmě potřebovaly trochu  pomoct. Nikomu se nic nestalo, všichni závodníci byli dobře připraveni na 1km.

(Pozn. JK: Rusové ale trochu využili pozice pořádajícího oddílu a vyslali některé plavce to zkusit – nedoplavali pouze ruští plavci. Ale na druhou stranu musím říci, že řada Rusů nejen doplavala, ale také vítězila ve věkových kategoriích.)

 



V mužích vyhrál očekávaně Christof Wandratsch za 13:00 - nový světový rekord, nikdo mi nevěří, že Rosťa by to dal za 11 minut (nebo za 12). Celkové výsledky pověsil Jirka FB, tak kdo bude chtít, může se podívat.

V tištěné podobě je přivezeme na další závody v Českém poháru ZP,  kde jsem dnes ztratil 2 pozice. Klukům to samozřejmě přeju a Rosťovi předám pohár na Rumchalpě.

 

 


Večer jsme zažili nezapomenutelné vyhlášení a dekorování vítězů, zakončené ohňostrojem, který bral dech, a rautem se všemi možnými dobrotami. Do postele jsme se dostali kolem půlnoci.

Sobota 21.3.2015 - první jarní den za polárním kruhem - desáté otevřené mistrovství Ruska v zimním plavání


Ráno bylo krušné, rychlá snídaně a hurá k vodě, krátké tratě jsme během dne odplavali bez větších úspěchů. Plavali jsme 25, 50 a 4x25 volný způsob, do štafety jsme přibrali Francouze Alexe Fuzeau, individuální závody jsme končili ve velké přesile Rusů okolo 10. místa v kategorii a ve štafetě jsme se také výrazněji neprosadili, i když jsme se snažili. Je zde pravidlo 1 žena + 3 muži, měli jsme dost práce, aby nás vůbec nechali plavat….

(Pozn. JK: Kardinální problém byl, že jsme štafetu nezaregistrovali ve čtvrtek – nikoho nezajímalo, že ani vrchní rozhodčí tehdy nevěděl, jaká jsou pravidla. Nebýt toho, že se štafety plavaly hodně pozdě, a že jsem v sobotu nic jiného neplaval, tak bych to asi nezařídil. Bylo to jak v pohádce o kohoutkovi a slepičce, běhal jsem od čerta k ďáblu, naučil se rutinně dostávat do prostor, kam mne ochranka vůbec nemínila pouštět, pomáhali i Jakub a Alexandre, překladatelka to vzdala cca v polovině.)

Krátké tratě nebyly naší silnou stránkou v konkurenci s ruskými bazénovými plavci. Naše umístění se pohybovalo na hranici 10. místa. Sobotu jsme přežili bez medaile.

Večer nás povozili po městě, ukázali nám atomový ledoborec Lenin, první svého druhu, a dali nám najíst lehčí večeři, než včerejší raut.


 

Neodpustím si komentář místních toalet v místě závodu v Laplandia pavilonu, kde jsou tělocvičny, bazén, šatny atd. Na většině toalet chybí prkénko, a na největších v přízemí dokonce chybí dveře od kabinek, takže velká strana je věc veřejná, je fakt sranda sedět na záchodě a vidět, jak kolem vás chodí spousta lidi, kteří taky potřebují. Všichni se chovají diskrétně a snaží se na vás nedívat. Přesto doporučení pro architekty, dveře ano. Jinak díky uklízečkám bylo na toaletách poměrně čisto, papír byl k dispozici. I když tam byl opravdu velký provoz, 450 závodníků a spousta diváků alespoň 200 lidí, celkem na 4 toalety - slovy 4 mísy - není mnoho… Ženské toalety jsem nezkoumal, ale zeptám se holek…

Holky potvrdily čistotu a dostupnost papíru a v jejich případě bylo mís 5 a dveře jako od westernového salonu nahoře a dole díra, uprostřed křídlo dveří.

Neděle 22.3.2015  - poslední den závodu

Dnešní den se opravdu vydařil, sluníčko, modrá obloha, teplota vzduchu minus 6°C (ráno -12°C), teplota vody poctivá nula, na pořadu jsou závody v prsařském stylu, což není moje silná stránka a na závěr 450m volný způsob, to všichni bereme jako dnešní hlavní disciplínu. 25 m a 50 m bereme spíše jako rozplavání na odpoledni finále. Renatě se celkem dařilo, 25 P Renata 8. za 22:08,  50P  49:08 6. místo. Jirka odvedl standardní výkon (Pozn. JK: čas 1:03.58;  můžu být rád, že někteří jsou i pomalejší než já, moc takových není.). Mě z 50 prsa zase diskvalifikovali. Ponořil jsem celé tělo pod vodu po odrazu na startu a po obrátce, což je zde proti pravidlům z bezpečnostních důvodů. Pravidlo - alespoň část hlavy musí zůstat nad vodou po celou dobu závodu. Na 25P  jsem zaplaval čas 21:40 a obsadil 13. místo, už zase :) (13. patro, 13. místo na 1000m, 13. na 25 prsa).

 

 



Před 450m jsem odpočívali, četl jsem Jobse a mluvil s Australanem, Irem, Jihoafričany, Estoncem. Když jsem šel plavat, už jsem věděl, ze Iveta doplavala druhá za 7:01, Finka ji předstihla asi o 40 vteřin. Náš start o půl hodiny posunuli kvůli prsařským štafetám, takže jsme ze stanu šli ještě do budovy Laplandie, kde jsem usnul asi na 20 minut. Když jsem se vrátil k vodě, měl jsem strach, že jsem promeškal start, ale naštěstí jsem měl do startu ještě 20 minut, už jsem ani moc necvičil, nerozhýbával se, už jsem se jen koncentroval na plavaní a představoval si každé tempo a každou obrátku, která mě ceká. A je to tu, jdeme na start. Plavu na 1. dráze. Start! Prvních několik temp jsem nedýchal, na první stovce jsem měl jen polovinu nádechů. Jde to rychle. Na druhé stovce už dýchám pravidelně na pravé straně, každé druhé tempo. Obrátky jsou složité, z bezpečnostních důvodů se nesmí dělat kotoulovky. Při jedné obrátce mi zasvítilo sluníčko do očí, tak jsem přestal na obrátkách zvedat hlavu. Soustředím se na dýchání a pravidelná tempa. Slyším, povzbuzovaní od Jacqueline z Irska a Anabel z Holandska, můžou si strhnout hlasivky.  Na 3. dráze vidím Anatolie - Rusa, kterému jsem dal českou čepičku před startem, je těsně za mnou. Přidávám nohy. Do cíle schází 6 délek - 150m. Zrychluju. Na poslední stovku se chystám finišovat. Poslednich 25m... Konec. Vyhrál jsem rozplavbu v čase 6:57. V Tyumenu jsem plaval 7:08. Takze zlepšení - spokojenost. Vylezl jsem z vody, můj táta říká, ze z vody se nevylézá, ale vychází, avšak já vylezl po dřevěných schůdcích, obul pantofle a po gratulacích odpochodoval do horkého dřevěného bazénku na ledě, ze kterého je skvělý výhled na bazén a časomíru. Takže jsem mohl již v teple pozorovat pokračovaní závodu. V další rozplavbě plave Henri Kaarma - hlavni favorit závodu nejen v mé kategorii. Dle očekávání doplaval na 1. místě a nikdo jiný z kategorie 40-44 již můj čas nepřekonal, takže zůstanu 2. v kategorii a celkově 11. Henri vyhrál kategorii a celkově měl 2. nejrychlejší čas

(Pozn. JK: Potom následovala moje rozplavba. Celkem to šlo, za 11:00.26 vylézám z vody. Beru hned do ruky foťák, ani se nesvlékám a začínám fotit – následující rozplavba má docela zajímavé složení. Někteří si toho všimli a já jim vysvětluji, že proti klepavce je to úplně nejlepší – začít fotit a snažit se to snímky nerozklepat. Po doplavání všech jdu do šaten. Už nás vyháněli na vyhlašování a udílení medailí,  a na tabuli s aktuálními výsledky jsem byl stále jako druhý ze dvou plavců v kategorii; samozřejmě to nevydrželo, plavců bylo mnohem víc... Jakub se rozepsal o sobě, ale zdá se mi, že neuvedl dost jasně, že výkon Ivety na 450m (7:01) vynesl stříbro, a že na tuto z jejich hlediska extrémně dlouhou trať Rusové Renatu pro nízký věk nepustili.) 

 

 

 

Hned po doplavání všech kategorii nás zavřeli do koncertního sálu Laplandie a  předvedli  nám nezapomenutelný závěrečný ceremoniál, na kterém vystupovala skupina - Soubor písní a tanců Severomořské flotily.  

Emoce proudily z jeviště do publika a zpět.  Ukápla nejedna slza. Celé vystoupení včetně dekorování vítězů bylo velmi dojemné. Každý dekorující si připravil a přednesl krátký vkusný proslov, za který sklidil ohromující bouřlivý potlesk, někdy dokonce ve stoje, to zvláště na konci, když mluvila místostarostka města Murmansk, která mluvila o tom, jak její tým připravoval celou akci, jak si přáli, abychom tu našli druhý domov atd. Vysloužila si nejen aplaus, ale taky hlasité skandovaní: "Spasibo! Spasibo!"


Nakonec přivedli na jeviště všechny invalidní sportovce, kteří se zúčastnili závodu v běžném provozu bez jakýchkoli privilegií. Sportovcům předali symbolicky medaile, I když MíŠa bez jedné nohy si v kategorii 55-59 vyhrál stříbrnou sám.

Velký obdiv všem organizátorům! Po ceremoniálu jsme se nacpali na rautu a začala vodková přestřelka, které jsme se zúčastnili dvěma výstřely. 

 


Chvilku jsme zablbli na diskotéce a pak jeli autobusem zpět do hotelu. Nemohli jsme usnout, tak jsme pobyli trochu na FB a Jirka tam naložil dnešní porci fotek. Budík jsme si dali na 6:30 (rozuměj 4:30 našeho času), abychom se rozloučili se závodníky z Irska, Estonska, atd. kteří odlétají ráno brzo. My jsme jeli na letiště až v 10 hodin a cesta domů přes Petrohrad probíhá zatím v pohodě, právě nastupujeme do letadla v Petrohradě směr Praha. Pohár cestuje s námi a vzbuzuje nemalou pozornost všech lidi v našem okolí.

 

 


Jsme v Praze, živí a zdraví, na letišti jsme se jen letmo pozdravili a holky šly na autobus a vlak, my s Jirkou na autobus a metro na Černý most, kde nás počká Kubas a odveze k nám domů, kde má Jirka auto. Závody v Murmansku byly krásné, každému zimnímu plavci bych je doporučil. Každý má šanci na úspěch, neboť  kategorie jsou  dobře rozděleny. Rusové jsou dobří organizátoři a velmi pohostinní lidé.

Sepsal a všechny zdraví: Jakub Valníček
Fotky doplnil a zpracoval: Jirka Kuřina

poklona děvčatům na webu openwaterswimming


 


Written By: SuperUser Account
Date Posted: 26.3.2015
Number of Views: 2719


Komentáře
Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni.

Návrat
);