Ty sny, které prožijeme, jsou hezké tím, že se ze snů stane skutečnost. "Lidé, sněte!" a pojedete, kam si budete přát.
Loňské zimní plavání v Argentině Vám přiblíží video
Po Ťumeni a Murmansku jsem se chtěl pustit do přeplavání něčeho delšího třeba ve štafetě. Zapsal jsem se na seznam štafety "North Channel - Two way swim" s týmem Fast and Frozen, kterou pořádají Irové Patrick Corcoran a Jacqueline McClelland. (Poznámka editora: North Channel – v dalším textu NC, viz wikipedie) Začal jsem na to pilně trénovat, odplaval jsem několik 10km a 5 km tréninků, zúčastnil se závodu na 15 km v Mělicích a 20 km na Seči. Týdně se mi dařilo plavat kolem 15-20 km. Udělal jsem si dobrý základ na NC. Pak přišla nabídka na Argentinu 2015, bohužel ve stejném termínu jako NC, po kterem jsem stále toužil. Na tréninku ve Vltavě, kdy jsme se Zdeňkem Tlamichou odplavali asi 5 km ve 12°C během 2 hodin, jsme si povídali o NC. Hodně ho to zaujalo. Napsal jsem Patrickovi, jestli ho můžeme přijmout do týmu. Jelikož se však jedná o historicky první přeplaváni NC - two way, stanovilo se pravidlo jedna země - jeden plavec, a tak to možné nebylo. Pár lidí na mě naléhalo, abych přijel do Argentiny, na rozhodnuti jsem měl asi týden někdy na začátku června. Člověk nemůže být všude....
Už v zimě a na jaře v klubovně u kamen, o které jsem si spálil zadek, jsme se o Argentině bavili se Zuzkou, hodně tam chtěla jet. Pak se ozvala Jackie Risman, že jede do Argentiny pomáhat Matiasovi s organizací festivalu, pak Melissa, Ranie....
Začal jsem vyjednávat, jestli by bylo možné, aby Zdeněk jel na NC místo mne. Po několika emotivních mailech s organizátory se to podařilo dojednat. Se Zdeňkem jsme pokračovali v tréninku a on se neuvěřitelně zrychlil, dříve jsem na něj čekal, teď se stávalo, že čekal on na mne. Makali jsme hlavně ve Vltavě, která se ohřivala až na 15°C.
Tím byla moje druhá cesta do Argentiny umožněna, poprvé mě na ni pozval Zdeněk, teď jsem mu vyjednal NC, kde se společně s pěti světovými plavci pokusí o zdolání světového rekordu. (Poznámka editora: Obousměrné přeplavání North Channel se této štafetě povedlo ve dnech 27. a 28. července, v čase těsně pod 30 hodin; viz přeplavby NC - v angličtině) My se v rámci festivalu pokusíme o něco podobného, i kdyz sportovně je to o mnoho na nižší úrovni. V Argentině se nejedná o vrcholový sportovní zážitek, ale spíše o festival - oslavu zimního plavání, přátelství mezi lidmi a státy celého světa. V rámci tohoto festivalu je naplánované historicky první přeplavání nejširší řeky světa - Rio de la Plata, která vytváří přírodní hranici mezi Uruguayi a Argentinou. Z jednoho břehu na druhý měří 47 km.
(Portenos neboli Argentinci z Buenos Aires jsou rádi, když jsou v něčem největší na světě, nejširší ulice, nejširší řeka, největší ledovec, nejlepěí fotbalista, atd...)
Koupení letenek, zařízení pojištění, zdravotní prohlídka a poslání všech dokumentů organizátorům do Argentiny proběhlo v pohodě. Zapsal jsem se na listinu plavců, kteří poplavou přes Rio de la Plata a v Calafatě (wiki) u ledovce Perito Moreno na všechno, co se poplave, v maximální možné míře. Z našeho klubu se mnou letí Zuzka Pátková. Ta uvidí, jak se jí bude plavat a postupně bude přizpůsobovat počet plaveb momentální situaci.
Cesta do Buenos Aires tentokrát zabrala jen 18 hodin, oproti loňským 32 hodinám to bylo více v pohodě a navíc jsme tím získali celý den v hlavním městě Argentiny. I když jsme ho de facto probendili v okolí hotelu.
První den byl takový unavený. Přiletěli jsme asi v 6 hodin ráno. Časový posun je 5 hodin, tzn. doma už bylo 11 hod. A let z Amsterodamu trval 14 hodin. Podařilo se mi většinu letu prospat, takže jsem byl celkem v pohodě. Dost dlouho trvalo než nám přijela zavazadla. Na letišti nás čekala Talya Tibon z Israele, kterou znám z Ťumenu, ale nevydržela čekat a těsně před tím, než jsme vylezli ven, nám ujela taxíkem. Byli jsme dohodnuti, že se podělíme o cestu, ale bohužel to nevyšlo. Talya přiletěla už ve 4 hodiny z New Yorku. Do taxíku jsme se dostali asi v 7:30. Cesta do hotelu trvala přibližně hodinu. Na recepci nám řekli, že pokoje budou připraveny až po poledni, tak jsme ve třech (Talya, Zuzana a já) šli na kafe a croissant do nedaleké kavárny. Do hotelu jsme se vrátili po 11 hodině. Kolem 12 hod nám už dali klíče od pokojů, tak jsme se šli na chvíli natáhnout. Spolubydlíci Zuzky Annabelle Singerland dorazila po poledni a můj spolubydlící Wiliam dorazil před třináctou hodinou.
Celá skupina asi 30 lidí šla na oběd do mexické restaurace asi 20 minut pěšky od hotelu.
Pozdravil jsem se se spoustou známých tváří: Melissa, Ranie, Capri, Christian z USA, Nualla z Irska, Bernardette, Marina z Belgie, s Rusy, Němci, Dány atd. atd.. Bylo to hezké setkání, některé z nich znám odsud před rokem, některé z Ťumenu nebo Murmansku. Jídlo bylo výborné. Pěkně jsme si popovídali. Zpátky do hotelu jsme jeli taxíkem. Chvíli jsem se snažil něco dělat do práce, ale wifi moc nefungovala, tak jsem to později vzdal a usnul asi kolem 5-6 hodiny odpoledne. Wiliam dorazil ve 2 ráno, to u nás bylo 7, tak jsem vstal a napsal pár řádků....
Druhý den byl vlastně první oficiální, zahájili jsme ho meetingem v konferenční místnosti hotelu, kde nam organizátoři v čele s Matiasem a Jackie sdělili, jak bude celá akce probíhat. Zaplatili jsme startovné, rozdali nám "swimmer's kit" s podrobným plánem a festivalovým tričkem, vysvětlili nám, jak máme propagovat sponzory festivalu, díky kterým tady jsme.
Pak jsme odjeli autobusem na oběd do Steakarny v Puerto Madero, kde jsme loni plavali v přístavu "swim of the flags". Odpoledne jsme měli volno na procházku ve čtvrti Puerto Madero, což je nová moderní čtvrť pro bohaté. (wiki) Její výstavba začala až v roce 1990. Spousta mrakodrapů, obchodů a restaurací. My jsme šli jen po nábřeží a udělali pár fotek. Zpět do hotelu jsme to vzali taxíkem za pár kaček. Ty jsou všude dostupné a docela levné, platili jsme asi 100,- Kč za 10 minut v autě za vzdálenost asi 5km. Večer jsem šel ještě vyměnit peníze k místním vekslákům. Oficiální kurs je cca 1 peso = 2,80 Kč - na ulici nebo v obchodě v kabelkárně stojí 1 peso jen kolem 1,90 Kč.
V pokoji v 17. patře je krásný výhled na Buenos Aires, Zuzka tomu říká, že mají s Annabelle krásnou televizi. Zatímco my s Wiliamem ve 13. patře čumíme do zdi.
Večer jsme si sbalili na druhý den, kdy nás čeká velká plavba přes Rio de la Plata.
---
Na závěr této části vkládáme sestřih portugalské televize:
sepsal: Jakub Valníček, editor: Jiří Kuřina