Chladnokrevní živočichové nemají stálou teplotu těla. Teplota jejich těla je závislá na okolí a na fyzikálních zákonech. Teplokrevní živočichové, mezi které patří i člověk, si udržují stálou teplotu těla regulačními mechanismy při látkové výměně. Tyto mechanismy řídí tvorbu tepla a výdaje tepla z organismu při výkyvech venkovní teploty. Nazýváme je termoregulací. Ne všechny procesy termoregulace jsou vědecky objasněné.
Lidský organismus si udržuje stálou teplotu vlastní tvorbou a odevzdáváním tepla. Fyziologické hranice těla 36,6 – 37 stupňů Celsia jsou stálé. Důležité řídící centrum se nachází v hypotalamu (část mozku). Tohle centrum registruje odchylky tělesné teploty a podle potřeby spouští termoregulaci. V mozkovém kmeni (mezi velkým mozkem a prodlouženou míchou) se nachází centrum, pojmenované podle Krehla a Isenschmodta. Přijímá impulzy od chladových receptorů v kůži a spouští produkci tepla v organismu. Tyto dvě hlavní centra spolu s ostatními zprostředkovávajícími centry termoregulace způsobují stav, při kterém jsou produkce a výdej tepla z organismu v rovnováze. Poruchy termoregulace způsobují hromadění tepla v organismu, což se projevuje úpalem nebo úžehem organismu, na druhé straně podchlazením. Úpal se projevuje pocitem žízně, zvracením, bolestmi hlavy až kolapsem (závrať až omdlení). Příznaky podchlazení jsou třes, změna barvy kůže, excitace (zvýšení psychické činnosti až předráždění), svalový třes, později závratě, bolesti hlavy, ztráta orientace, poruchy dýchání až zástava srdce.