Teplo se v těle z nitra – z jádra – přenáší do obalu hlavně krevním oběhem. Je to přenos prostřednictvím konvekce. Pod konvekcí rozumějte přenos tepla prostřednictvím částí v pohybu. Malá část tepla se přenáší kondukcí přímým šířením tepla z jedné tkáně do druhé. Prostřednictvím krevního oběhu má organismus více možností regulace tepla. Pokud se má při přehřátí přenese více tepla z jádra do obalu, transport zabezpečují také části těla, které při relativně malém průměru disponují velkým povrchem a tím ulehčují odevzdávání tepla. Orgány s malým průměrem a velkým povrchem jsou končetiny. Hlavně ruce a nohy (hlavně prsty) a šlachy se vyznačují tím, že velikost jejich prokrvení je proměnlivá. V krajních polohách při stáhnutí a roztáhnutí cév se může do končetin přivádět rozdílné množství krve. Tímto má organismus možnost prostřednictvím konvektivního tepelného transportu krví měnit transport podle potřeby – při podchlazení stáhnutím cév v končetinách omezit transport, a tím šetřit tělu teplo, při hrozícím přehřátí v horkém prostředí se roztažením cév v končetinách zvyšuje jejich prokrvení a možnost odevzdávat nadbytečné teplo z organismu do okolí. Termoregulační vlastnosti končetin zvýrazňuje jejich anatomická zvláštnost. Tepny a žíly v rukou a nohou  jsou paralelně vedle sebe v dlouhých úsecích, takto si můžou odevzdávat teplo. Přes žíly vracející se  krev z končetin je chladnější jak tepnová krev tekoucí z jádra do končetin. Takto vniklý tepelný rozdíl mezi tepnami a žílami a jejich paralelní průběh v dlouhých úsecích umožňuje lepší odevzdávání tepla mezi nimi. Složité regulační mechanismy a změny proudění krve mezi žílami a tepnami způsobuje, že prostřednictvím této protiproudové výměny tepla dochází buď k zvýšenému odevzdávání tepla do okolí nebo k jeho úspoře v těle. Odevzdávání tepla z těla do okolí probíhá jeho sáláním. Vedením, odpařením a konvekcí. Při normálních venkovních podmínkách jsou tepelné ztráty organismu sáláním mezi pokožkou a okolím proporčně vyvážené. Odpařováním vody z povrchu těla odebírá organismu 580 kalorií tepla za minutu. Na odevzdávání tepla vedením a konvekcí se podílí v podstatné míře kůži obklopující vrstva vzduchu. Tuto vrstvu vzduchu nazýváme hraniční. Při hrubé hraniční vrstvě se odevzdává málo tepla, při tenké velmi.  Na venkovní straně hraniční vrstvy začíná konvektivní odevzdávání tepla pohybem vzduchu mezi hraniční vrstvou vzduchu a ostatním vzduchem.

Při podmínkách průměrných teplot prostředí, při slabém pohybu vzduchu a při 50% vlhkosti vzduchu, se rozděluje odevzdávání tepla následovně:

       45% tepla se odevzdává sáláním z kůže a svalstva;

       20% tepla se odevzdává odpařováním přes kůži;

       25% tepla se odevzdává vedením přes kůži;

       10% tepla se odevzdává dýchacími cestami.

Tyto hodnoty jsou proměnlivé a závisí na teplotě venkovního prostředí. Při teplotách nad 35 stupňů se odevzdává největší část tepla sáláním, při nižších teplotách se zvyšuje podíl dýchacích cest na více jak 30%.

Ústřední úlohou při chemické termoregulaci organismu sehrávají plíce. Podle K. S. Trintschera jsou plíce nejdůležitějším orgánem chemické termoregulace. P. A. Korchujev hovoří v těchto souvislostech o multifunkčnosti plic.

Krev přiváděná do plic z periférie, chudá na kyslík, zintenzivňuje vnitroplícní oxidační procesy. Tím se zvyšuje chemická produkce tepla v plících a uvolňuje se velké množství energie.